Kočárky a panenky Světlany Musilové
Za kočárky a panenkami do Suchardova domu v Nové Pace
Paní Světlana Musilová z Nové Paky propadla před lety sběratelské vášni, a tak začala nalézat a renovovat, aby tak vstoupila do dětského světa kočárků a panenek, povijanů a nadýchaných peřinek.
Dětské kočárky se vyráběly např. z koženky, rákosu i vrbového proutí. Jejich příběh je poměrně krátký, začíná na počátku 18. století, kdy si je na zakázku nechávaly vyrábět zámožné šlechtické rodiny. Kočárky byly zpočátku nákladnou investicí, a tak se předávaly z generace na generaci. Drobné dílny, kde se vytvářely, se proměnily během času ve firmy typu Liberta, a tak začala jejich sériová výroba.
„Loutkové kočárky“ na hraní pro holčičky pak kopírovaly ty velké. „Loutkové“ se jim říkalo proto, že v nich holčičky vozily loutky – panenky. A loutka je v dětském světě čímsi více, stejně jako u přírodních národů, nejde o pouhou rekvizitu.
Hra člověka provází celý život, když do ní vstupuje, provází jej radost ze hry a často zapomíná, kým vlastně je. Nástrojem hry je hračka, ta se stává hračkou prostřednictvím hrajícího si. Taková hračka může přijímat různé významy. Mohou skrze ni ožívat příběhy, které v ní díky naší imaginaci (obraznosti) probudíme.
I loutka – panenka na sebe může díky tomu brát nejrůznější role a záleží pak na mně, jestli spolu s ní zůstávám v oživlém světě fantazie, kde její příběh prožívám a kam jsem díky své hře s ní vstoupil, nebo se navracím do skutečnosti.
Vzpomněl jsem si při tvorbě této výstavy na jednu pasáž z knihy Srdce básníka z Brda Josefa Kocourka, kde popisuje toto láskyplné ztotožnění:
Je nabita zvláštní inteligencí a něhou. Dovede svou panenku ustrojit jako slečnu, mluví k ní jako k sobě rovné, dělí se s ní o radost i žal. Kdysi ji našla za dvorem na smetišti, v potoce ji umyla, našla několik barevných cárů a panenka je krásná jako nevěsta. Modlí se s ní, když se navečer krčí k ňadrům své matky, panenka s ní v bludišti snů hledá zemi zlata, panenka s ní vstává a umývá se v kádi uprostřed dvora, panenka zná všechna tajemství maličkého srdce, všechno pojmenovala, všemu rozumí.
Sbírání kočárků a panenek se paní Světlana věnuje od roku 2012. Její sbírka čítá přibližně sto kočárků a sto padesát panenek, k tomu nepočítaně dalších sběratelských předmětů (oblečků, rukaviček, povijanů, postýlek, kufříků…). Každý sběratelský předmět je pro ni, když ho objeví, pokladem. Ať jde o kočárek anebo panenku. Vždycky si říká, „ta je snad už poslední“, protože místa pro sběratelskou vášeň není nikdy dostatek. Přesto se vydává znovu a znovu, aby se jí otevřely další poklady, třeba na některé z našich půd.
Přijďte tedy i vy zavzpomínat do království panenek a kočárků, které zachycuje kus toho vašeho dětského světa, do Suchardova domu v Nové Pace. Výstava je doplněna o dobové fotografie kočárků a o jejich filmovou prezentaci, které nám zaslali u příležitosti konání této výstavy lidé z celé republiky. Výstava se vám otevřela v pátek 20. 1. a můžete si ji prohlédnout až do 26. 3.
Ohledně otevírací doby sledujte naše internetové stránky: www.muzeum.cz a náš facebook. Suchardův dům i Klenotnice mají otevřeno mimo pondělí 9:00 – 12:00 a 12:30 – 16:00.
Ivo Chocholáč
